Únor 2009

Tak málo mám krve...

26. února 2009 v 11:00 | myself |  Literární slinty
Nijak jsem to s plodným obdobím nepřehnala, včera jsem totiž sepsala na kousek papíru další publikovatelnou věcičku. Jen shoda okolností zapříčinila, že jsem to nezvládla zveřejnit. Tak snad dneska. Jedná se o mojí první trochu pesimistickou věc :-). Měla jsem totiž hrozné nutkání napsat něco o krvi, ale napadalo mě jen Nohavicovo Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst. Nicméně jsem potřebovala slyšet kritiku okamžitě včera a tak jsem to poslala Pavlouskovi. Její reakce: to je jak nějaký prokletý básník! Asi si to přeložím tak, že moje literární kvality stoupají :-D - nebo mě snad někdo proklel??? Kdyžtak se hlaste. NO dost už bylo keců. Enjoy :-)

křik do prázdna

24. února 2009 v 22:47 | myself |  Literární slinty
I dneska dodržím tradici posledních pár dní- 1 nový článek za den. Asi mě inspiroval můj oblíbený zpěvák Tobi Sammet- zasvěcení vědí (viď, Pavli ;-) ) , pro nezasvěcené (je pilný jak včelička jen co dotočil jednu desku se svou mateřskou skupinou, už mu má vyjít další s jeho vedlejším projektem)- a mám nějak plodné období. Dokonce jsem i něco vyslintla. Sice se to absolutně nerýmuje (ať žije volný verš) a rozhodně to nemá hlubší smysl (proto ho nehledejte :-) ). Inspirovala mě nedávno dočtená knížka Rytíř Slova. A ještě přání na závěr úvodu. Enjoy :-)

Změna názvu

23. února 2009 v 22:40 | myself |  zbytek
Možná jste si všimli, že jsem si změnila název blogu. Spíš jsem k němu přidala nesnesitelná lehkost bytí. Ještě mě napadlo těžce snesitelná lehkost bytí- mám to reztervovaný pro případ, že by se pan Kundera domáhal autorských práv. Ale tak nějak mám pocit, že mě to přesně vystihuje. Tak zlehka si proplouvám životem, stále optimisticky naladěná připravena pomoct, podpořit, pochopit, poradit, poslechnout, popovídat si, pobrečet, polemizovat i páchat neplechy. (už mi došla vhodná slovesa na p). A někoho tohleto může přímo štvát nebo mi to závidí, proto nesnesitelná. Pavlousek reagovala: to ti jeblo? Moje odpověď: už od narození. Tak doufám, že nový název není tak špatný :-).

Skautský ples - Hradec Králové

22. února 2009 v 11:09 | myself |  skaut
Sliby se mají plnit a nejen o Vánocích, tak píšu jaké to bylo včera, dnes a zítra na plese. Konal se v hradeckém Adalbertinu, plesalo se, hrála dobrá kapela- Lucky band. Dlouho jsem je srovnávala s kapelou EGO, co hrála v Hořicích- podobný repertoár, ale nějak jsem se objektivně nemohla dobrat vítěze. Sice se jednalo o ples hradeckých skautů, ale s holkama jsme se shodly, že paradoxně známe (jako nejen jménem) víc lidí v těch Hořicích. I program byl v Hořicích pestřejší. Tady se hrály klasické taneční hry- židličkovaná a balonkovaná, místo tomboly byla dražba. Takže abych to shrnula, maloměstský ples rozhodně vede, protože za 170,- bylo na tom velkoměstském málo zábavy.

Skautský ples-Hořice

21. února 2009 v 14:21 | myself |  skaut
Plesová sezona je v plném proudu- ne nadarmo se ve znakovce únor řekne jako maska+tančit. A ne jinak tomu je i tento víkend. Včera ples v Hořicích dneska mě čeká ještě jeden tady doma v Hradci. Oba skautské. Ač označení skautský neznamená to, že tam jsou lidi ve skautském kroji. Je to prostě určitá sorta lidí, která se taky umí bavit. (Ve skutečnosti jsou skauti hrozná zvěř). Ale zpátky do Hořic. Krom běžného plesování a tomboly (mimochodem vyhrála jsem 5 lístků z desti a celé 3 ceny byly užitečné) se konala velká přestávková hra. 4členná družtva měla za úkol prokázat své zábornické schopnosti a postavit stan-kopuli. Na tom by nebylo nic tak těžkého, kdyby 3 členové neměli zavázané oči a 4. na ně nemohl jen křičet- oficiálně byl bezruký a beznohý. No jak to vypadalo se můžete sami podívat na fotkách (tímto upozorňuju nevšímalky na odkaz fotky vlevo v menu). Ani nevím, co bylo součástí velkého finále, protože před ním můj kočár zavelel odjezd. Ale bylo to fajn. Tak zase za rok :-). A zítra se těšte na popis HK skautského plesu :-).

To, to, to :-)

20. února 2009 v 17:03 | myself |  zbytek
Asi jste si vy všichni, co mě znáte osobně, všimli, že mívám problémy s vyjadřováním. A to poměrně často- hlavně poslední dobou. Dneska jsem přemýšlela, čím to je. Vždyť čtu poměrně hodně, takže bych měla mít slovní zásobu poměrně bohatou. Přesto mi dá hodně práce najít vhodná slova nebo zformulovat větu. Obzvlášť v trochu stresových situacích, takže pak vypadám přinejmenším ne dobře. Obvzvlášť mluvím-li před cizími dospělými- tento pojem zahrnuje rodiče dětí ve skautu nebo učitele ve škole.

Jediné rozumné vysvětlení, co mě zatím napadlo, je, že je prostě pusa rychlejší než mozek. A abych nemlčela, tak začnu něco povídat u toho mocně gestikulovat a občas si pomůžu nějakým tím zájmenem ukazovacím, a doufám, že mě mí posluchačí aspoň trochu rozumí, anebo že se najde někdo, kdo jim to přeloží do srozumitelného jazyka. Pokud někdo máte třeba tušení čím to je a jak to napravit sem s tím.
Uznávám, že tento článek stojí spíš za nic než moc, ale byla jsem donucena něco napsat.

Výprava Horní Branná 13.2. -14.2. 2009

18. února 2009 v 12:47 | myself |  skaut
Omlouvám se možná až mocpodrobně napsané :-).

Edguy v Praze

9. února 2009 v 22:03 | myself |  zbytek
Všem pravidelným čtenářům se omlouvám za nekrátké mlčení. Jeho důvodem bylo, že se absolutně nic nedělo. Na ústavě nic (krom jedné zvládnuté zkoušky- ale byla nudná), doma taky nic. Jediné vybočení ze stereotypu byla úterní skautská schůzka. Sice je to událost, když se tam dostanu, ale nějak mám pocit, že by nebyl zájem to číst. Jestli se mýlím tak si stěžujte, já to klidně napravím. Ale teď se konečně stala událost, která stojí za zmínku.