Pro změnu trošku navážno

18. března 2009 v 16:49 | myself |  zbytek
Sice se konečně něco dělo (rozuměj o víkendu jsem byla na přípravném víkendu OBROKu - je to skautská akce konající se ob rok, ale o tom až budu mít připojení k netu. Ano tenhle článek je psán ve vlaku a České dráhy, pokud je mi známo, takovou službu ještě nenabízejí. Možná kdyby nabízeli, neubývali by jim cestující, nebo by aspoň pasažéři nekafrali na neustále se zvyšující ceny ale stagnující kvalitu služeb.


Tak ale teď už k tomu, co vám chci sdělit. Tady na tom reálném světě nejen v našich životech je hodně dobrého (přiznávám se, jsem zaryt optimista), ale bohužel ještě více zlého (ale uvažuju i realisticky ;-) - občas). Horší je, že si člověk nepřipustí, že se něco takto řekněme výjimečného může přihodit i jemu. A neřeší to a jde to mimo něj právě do té doby, kdy se mu to stane nebo někomu koho zná. A stačí i známý známého. Ano mluvím hlavně o zákeřných nemocech jako je rakovina (nevím jaké jsou přesně statistiky, ale pravděpodobnost, že člověk bude mít rakovinu je setsakra veliká), AIDS, různá genetická onemocnění a jiné nevyléčitelné. Teď mě napadl takový paradox (omlouvám se, že odbočuju, ale píšu, jak mi slova jdou hlavou, a než bych napsala původní verzi, tohle by se mi určitě z hlavy vykouřilo). Nevyléčitelné onemocnění je i autismus, ale mě to nepřijde jako něco zvláštního, možná je to tím, že je bráška takový od narození a nepřišlo to ze dne na den (většinou to tak tedy není ani ve výše zmíněných případech, ale přeci jen je to poněkud náhlejší). Ale pointou je, že mi to nepřijde zlé. Prostě jsem to vzala jako fakt, který se nedá a nedal ovlivnit. No ale zpátky k jádru článku. Tak ještě ne ještě se vrátí k té rakovině. Podle mě to, když má někdo rakovinu s tím člověkem po stránce očekávanosti nezamává tolik jako třeba to AIDS nebo psychické poruchy. Jasně rakovina je těžká a hnusná nemoc a obdivuju ty, co se s ní dokážou porvat, ale snad právě kvůli těm statistikám mi přijde jako menší rána rakovina, u níž je možnost výskytu dejme tomu 1:100 než nějaká jiná smrtelná nemoc, u níž je tomu 1: 10000. Myslím, že v nitru je každý (zvlášť rizikové skupiny) připravený, že by mohl mít rakovinu. Možná je to totální hovadina a hlavně hrubost to takhle napsat, Ale prostě to tak cítím. Tenhle článek píšu proto, že kolem mě (ve vzdáleném kruhu) se poslední dobou dějí takové ty věci, o kterých víme, že existují, ale nepřipouštíme, že by se mohli stát nám. Nechci přesně psát kdo a co, protože to sem nepatří a navíc to je soukromá věc, ale stalo se.
Ale dějí se i dobré věci. Stačí se kouknout na pohádky. Ty pragmatičtější z vás namítnou, že pohádky nemají s reálným světem co dělat. Nemyslím si, já jsem přesvědčená o tom, že i pohádky (ať si učitelé češtiny říkají, co chtějí) mají reálný základ. Na kouzla a čáry samozřejmě nevěřím. Spíš mám na mysli takovou tu část a zachránil (popř. našel) chrabrý (popř. hodný, udatný, chytrý a leckdy i líný) princ (popř. Honza), byla svatba a žili šťastně až do smrti. Myslíte, že se to nemůže stát? Opak je pravdou, pravděpodobnost je sice zhruba stejná možná i vyšší než u těch zlejch zákeřnejch raritních nemocí. Ale děje se to. Princ samozřejmě není princem, ale normálním klukem, slečna samozřejmě nemusí být zakletá, ale jinak to absolutně vyhovuje :).
Každopádně, ať už zlé nebo dobré věci, které si pro nás život připravil, jsou tu z nějakého důvodu. A možná je jen na nás jak si to vyložíme a jak budeme reagovat.

 


Komentáře

1 qlarinka qlarinka | Web | 21. března 2009 v 4:09 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama