červenec suma sumárum

30. července 2009 v 17:58 | myself |  skaut
Hlásím, že stále žiju. A přemýšlím pod jakou rubriku zařadit první prázdninový měsíc. Omlouvám se, že se nerozepisuju o tom jaká byla obhajoba, státnice i přijímačky... ne že by tyto důležité mezníky mého akademického života nepřišli důležité, nebo se nebylo čím chlubit ale tak přijde mi to zbytečné. Stručně krátce jasně. K titulu chybí jen ten papír, který snad dostanu v listopadu na promoci, a studuje se dál ale jiný obor makromolekulární chemie. A proč tedy váhám, kam zařadit tento článek? V červenci se staly 2 významné události. Zaprvé jsem byla na táboře. A zadruhé na Slovensku. Vzhledem k táboru by se hodila rubrika skaut... vzhledem k SK rubrika zbytek... ale osoba, se kterou jsem tam byla ani co mi to dalo si nezaslouží házet do rubriky zbytek... a i když si to zaslouží publikovat... nevím jestli takhle veřejně a naprudko... asi o tom něco napíšu... a pak to jsem dám... přeci jen je to private section.... Pro zvědavce snad jen že jsem na Sk byla na hudebním festivalu náboženského charakteru... a bylo to úžasné... a komu se teď vybavili jen modlitební knížky a bohoslužny a faráři a já nevím co... vězte že věřící jsou lidi a umí se zatraceně dobře bavit.... a ta hudba, ta hudba....
Takže výsledkem dlouhého úvodu je, že teda napíšu, jak jsem se měla na táboře a tudíž tento článek hodím ke skautům (doufám, že se za to na mně nikdo nebude hněvat).

Na táboře taky dobře. Na tábor jsem odjížděla se smíšenými pocity... Na jednu stranu jsem se těšila... na děti, na to že si to budu moct trochu udělat k obrazu svému... na druhou stranu jsem se obávala... jak to bude fungovat, jestli to bude fungovat... jestli to deti bude bavit.... jak na to bude reagovat vedeni... a hlavne jestli zvladnem utahnout program ve 2-3 lidech bez nasledku fyzickych i psychickych... vzhledem k tomu, že jsem cca 2 dny po táboře odjížděla k východním sousedům záleželo mi spíš na těch fyzických následcích. Obzvlášť když každoročně po táboře stonám snad z vyčerpání, snad z kombinace počasí... snad z dětí... a to se mi letos opravdu nehodilo... No ale proč skákat nakonec, když jsem ani nepopsala začátek. Celotáborovku jsme měli na téma fantasy svět Terryho Pratchetta: putování na okraj Zeměplochy... no říct, že jsme to měli hodně málo připravené... i to je nadnesené... prostě nějaký základ jsme měli... ale příště to chce rozhodně víc ať si kdo chce co chce....No ale nech... takže v sobotu 4.7. jsme měli sraz v nekřesťansky brzo... vím jen že jsem vstávala asi o půl sedmé u klubovny... tam jsem jako správný zdravotník (ano tak zodpovědná fce mi byla svěřena) oběhala všechny rodiče a vyžádla si od nich autogram na prohlášení o bezinfekčnosti... no v poklidu jsme se odebrali k autům... Bečkov má tu výhodu že se prostě na místo nedá jinak než autem pořádně dostat... a vyrazili na místo... s holkama (rozuměj vedení) jsme dorazily pro šikovnost řidiče jako první... abychom zjistily, že: tábor je postavený, oběd se vaří, kuchyň uklizená... prostě žádná práce... naštěstí zvelebování vlastních stanů je taky práce stejně jako rozdělování dětí do skupinek :-) a pročítání si papírů... večer jsme úspěšně zahájili celotáborovku tím že jsme děti rozdělili do dvou skupinek (Ankh a Morpork) a že pokud o tom neví, že podali přihlášku k městské hlídce... následně jsme jim stručně vysvětlili co je jako takovou městskou hlídku čeká, jaké má výhody a povinnosti a něco jsme jim řekli i o Zeměploše samotné. No dalšídny se nesli v duchu výcviku městské hlídky... takže jsme je učili uzlům, historii, azimutu, šifrám, střílet z luku i zdravovědu... Jelikož byl první týden více méně nestabilní co se týká počasí... tak to byla celkem otrava... Druhý týden byl ale lepší protože jsme začli výletem do teplických skal... bylo tam krásně... a celkově to rychle uběhlo... dokonce i bazén jsme využili... a největší zážitek?... Byly 2, možná 3 až 4.... No jedním z nich byla návštěva RZS (rychlá záchranná služba). Byli u nás na návštěvě skauti z Náchoda v rámci plné polní... no a 2 z nich dělali kraviny a jeden to trochu přehnal... takže přitlačil na správné místo... prý kousek vedle a ten druhý mohl být mrtvý... ale dobře to dopadlo... ale řeknu vám.. dá obrovskou práci držet 12 letýho kluka v klidu aby se co nejméně hýbal a nemluvil... když byl tak hrozně ukecanej... no apoň bylo vidět že mu je lepší... pak jsem se od jejich vedoucího dozvěděla že jejich PP (plnou polní) zmíněný klučina hodnotil takto : nejlepší bylo že jsem se zranil a mohl jsem spát v suchu v jídelně a na měkkým (ano tu noc solidně pršelo a ostatní to trochu vyplavilo)... druhý zážitek byl o něco méně akčnější... i když pro nás zhýčkané studenty to byla dost bojovka... Ve čtvrtek šli totiž děcka poklad a jelikož bylo ve středu ošklivo... šly jsme s Aničkou asi hodinku před dětma vytyčovt trasu (nechali jsme to na ráno i vzhledem k počasí) a jelikož bylo pěkně rozhodli jsme se pro delší (cca 10 km okruh)... zprávy a všechno jsme měli připravené... zbývalo sebrat vysílačku udělit Patovi a Pepovi (starší roveři co šli každý s jednou skupinkou) poslední instrukce a vyrazit... Šlo se nám dobře... sice tráva byla mokrá... ale pohodička... trasu jsme měli vymyšlenou po turistických značkách žluté a zelené a pak že to šoupnem někudy z té zelené do tábora a navedem děti po fáborkách.... žlutá trasa byla v klidu... ale na zelené začala divočina.... asi nám měl být předzvěstí rozbořený mostek... který jsme musely obcházet a strávily jsme tam děsně času než jsme našly cestu vhodnou i pro děti... obě už v tu chvíli s mokrýma botama a nohavicema ale stále jsme šli dál... pak to začalo jedna bažinka za druhou, mokřad, kopřivy po prsa, ostružiny... no nic pro děti... rozhodly jsme se, že je teda tudy nepovlečem a že je stáhnem zpět do tábora (navíc to vypadalo na déšť)... ale my že si to teda dojdem... abychom neumřely hlady (myslely jsme že se do jedné vrátíme... tedy na oběd... tak jsme baštily lesní plody.... ne kecám... hlad jsme neměly... ale ty borůvky, jahody a maliny byly tak dobré.... ) věděly jsme že se musíme vyšplhat na kopec, tyčící se na tábor a tam snad najít nějakou cestičku do tábora... Obě jsme na tom kopci byly naposled před 8 lety, když jsme tam chodily na borůvky ještě jako děti... tak to vypadalo dost zajímavě.... když už se nám zdálo že můžeme být nad táborem a les se jevil prostupný... začaly jsme klesat.... to že to bylo celkem příkré ani nemusím zdůrazňovat... v zápětí jsme zjistily, že jsme se pro sestup odhadlaly moc brzy a že se musíme prodrat takovým remízkem... no bylo to dost divoké ale nakonec jsme šťastně dorazily do tábora asi půl hodinky po dětech... zpocené, poštípané, poškrábané, špinavé, já obsypaná (zjistila jsem že mám děsně citlivou pokožku a trochu mi to nesvědčí)... ale pohoda... aspoň jsme si to užily... z dalších zážitků... nezapomenu na slibový oheň... jak jsem se špatně postavila k zapalování i zle radila dětem na slibu... ani na závěrečný slavnostní... s oblohou plnou hvězd a jistou dávkou nostalgie.... když jsme si slibovali že se tam za rok všichni zase sejdeme.....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama