Listopad 2010

den 89- sobota 27.11.2010

28. listopadu 2010 v 17:03 | myself |  Francie sladká?
Budiček ve 3 ráno, proložený poplachem zhruba o půlnoci a nervozitou, takže toho člověk moc nenaspal. Navíc jsem si přišla jak když jedu na severní pól, tak navlečená jsem tu ještě nebyla a ani tolik jídla jsem si nikdy nesbalila. To jak jsem později zjistila bylo zbytečné. Do disneylandu jsem se rozhodla jet, kvůli tomu, že je to cenově nejpřijatelnější možnost a taky skvělé příležitost. Stejného názoru byli ještě další 2 češi: Roman a Slávka, takže jsem celý den strávila s nima. Slávka je tu na celé PhD studium a ničeho jiného než chemie, takže bylo jasné, že si budem rozumět... Asi necelou hodinu jsme řešili, jakou chemii která děláme a kde se na tom místním ústavu nalézáme.. a i když je Roman budoucí pan doktor, takže to pro něj není úplně španělská vesnice, bylo mi ho chudáka trochu líto. Vyjeli jsme asi s půlhodinovým zpožděním a do Disneylandu dorazili se spožděním 45 minutovým. Podle mě za to mohla zbytečně dlouhá rauchpauza, ale co... Překvapením bylo, že jsme dostali snídani... Pak už jsme dorazili kousek za Paříž, zapomatovali jsme si pozici autobusu na parkovišti a vydali se s davem směr vlez... Zvolili jsme si klasický disneyland, svítilo sluníčko, pořídili jsme pár fotek, nakoukli do pár krámků se suvenýry ale pak se rozhodli, že vyzkoušíme nějakou atrakci. V autobuse nám ještě organizátoři řekli, že při vstupech na atrakci buď můžem hodinku čekat ve frontě anebo si atrakci zarezervovat na určitý čas. Před první atrakcí jsme ale chvilu nerozhodně postávali bo tam byli 2 fronty a my jsme nevěděli, která je která. Vyřešila jsem to tak, že jsem se jednoho frantíka zeptala a pak jsme se zařadili do fronty na rezervaci, s tím že pak budem moc jít fastpass vstupem. Poté co jsme zjistili jak to funguje a že máme ještě hoďku čas jsme si zabukovali ještě jednu atrakci v části zvané discoveryland a šli najít něco teplého k jídlu... sice svítilo slunko, ale zima bylo a tak jsem ani já párkem v rohlíku (tedy francouzské bagetě, což bylo dost divné) nepohrdla. Ještě jsme zvládli obchod se suvenýry, ale pak už byl čas naší první atrakce, která z venku vypadala jako kanon a vypadalo to, že nás to jenom jakože vystřelí z děla... no dozajista to byla nejadrenalinovější atrakce ve které jsem stála frontu, tak jsem byla kapku nervní, slávka taky, jen Roman si to užíval (se mu to smálo, když má jako voják za sebou výskok z letadla a adrenalin je jeho kámoš)... trochu nejistě jsme sedli do vláčku, batužky šoupli pod sedačku a rozjeli jsme... Byl to takový průlet galaxií, jeož součástí byla i jedna rychlá točka hlavou dolů... ale bylo to super. Jelikož jsme do druhé atrakce měli asi hoďku čas vydali jsme se do Adventure land, že si zkusíme nějakou atrakci zarezervovat tam... No horskou dráhu Indyho se nám povedlo zabukovat ale až na později, tak jsme si aspoň prošli místní "africké" tržiště a udělali pár fotek, pak jsme šli na simulátor Star Wars v discoveryland, takže to byl takový slabší čajíček, ale efekty byly dobré... Akorát nám to vyšlo na toho Indyho a to nám tuhnul úsměv na rtech, bo co nás čeká bylo pořádně vidět jen z čekací fronty.. Prošli jsme si ještě zbytek Dobrodružného ostrova a vydaly se do frontierland zabukovat poslední horskou dráhu (dechberoucí).. jenže to jsme měli až za 2 hodiny, které jsme využili k projití Fantasylandu (klasický disney) a návštěvy rychlého občerstvení... mezitím se setmělo a my jsme tedy zamířily na poslední atrakci. Bylo nám divné že neslyšíme žádné výkřiky a i že to vypadá na pomalou vyhlídkovou projíždku s dechberoucími výhledy (breathtaking psali v průvodci, tak proto)... i když jsme nalézali tak byl Roman trochu zklamaný, bo nás připoutali jen za nohy a ne tím přes hlavu jak dosud.... jenže to jsme se pletli... tentokrát jsme nejeli hlavou dolů ale fičák to byl parádní a slyšet jsme nic nemohli, bo jsme jeli tunelem pd vodou až na horu vprostřed jezera a zpátky... stylová tečka... ještě jsme chtěli do strašidelného domu, ale tam nebyla možnost fast pass, a velká fronta, tak jsme se vydali zpátky, cvakli pár kýčů osvětleného zámku šípkové růženky, navštívili obchod se suvenýry, počkali si na rožnutí vánočního stromečku, svezli se na pohyblivém pásu, našli bus a měli jsme to akorát... ale stejnak jsme vyjeli zas se zpožděním. Ještě si pro nás organizátoři připravili nějaké hry, ale pak už se zhaslo a chtě nechtě jsem usnula (kinedryl) a i přes další 45 minutovou rauchpauzu, jsme do Rennes dorazili krátce před půl druhou, těsně nám sice ujel noční bus, ale nebyl to zas takový průšvih, na kolej jsem se dostala něco málo po druhé, ale moc se mi nechtělo spát, tak jsem si chvilu četla a pak v rámci přemýšlení nad celotáborvkou usnula... Byl to nádherný den, plný skvělých zážitků...

den 88-pátek 26.11.2010

28. listopadu 2010 v 16:40 | myself |  Francie sladká?
V pátek po ránu jsem viděla i sníh na zemi, tak jsem neváhala a vyblejskla ho. V listopadu v Bretani to hraničí se zázrakem. Pak jsem ale šla do labiny a málem se přizabila na kluzkých schodech- asi nevědí že pomáhá písek a sůl. Ale to nebylo nic oproti tomu, když jsem vezla na znovunaplnění sud s tekutým dusíkem... Mokrá zem, tekutý dusík, skoro jak kluziště :-D ale zvládla jsem to se ctí. V labu docela normálka, oběd a odpoledne seminář, na kterém mluvila Aude. Takový ten celofakultní- no prostě ten větší.. ale docela mi to pomohlo, páč si ujasnuji o čem v lednu budu mluvit u nás já. Pak jsem ještě něco udělala a skončila chvilku po půl šesté, stavila se v knihovně okopírovat si doklady a pak na sekretariátu, páč tu kopii, co jsem jim tam dala někde zašatrončili. Večer jsem ještě mluvila s Pavlouskem a našima a balila si u toho do Disneylandu. Taky proto jsem šla poměrně brzo spát, ale to mě nečiní problím v žádný pátek.

den 87- čtvrtek 25.11.2010

28. listopadu 2010 v 16:36 | myself |  Francie sladká?
Jako každý čtvrtek i tento jsem měla přednášku od 8. Navíc nám přidali hodiny, takže jsem měla i tu potom. Pak na oběd a po obědě do labu, zkusit něco udělat, než budu muset na přednášku odpolední. Jenže za 3 hodinky se toho moc nestihne, ale zvládla jsem aspoň něco, tak uvidíme. Pak už jsem vypadla na přednášku a cestou jsem zjistila, že sněží. Mě to vždycky potěší, mám sníh ráda a zima mi pak přijde romanticky snesitelnější. Tohle Francouzi nedokážou pochopit a když jim řeknu že je to lepší než déšť, tak jen kroutí hlavou. Zato moji indičtí spolužáci byli ze sněhu u vytržení. Tak jsem jim řekla ať počkají, až napadne víc a můžou stavět sněhuláky, hrát koulovanou a tak. Jak já jsem ráda, že jsem se narodila ve středuEvropy, sice bez moře, ale se spoustou rybníků, a hlavně v místě, kde se opravdu střídají roční období, takže nejsme o nic ochuzeni. Večer jsem pak ještě musela na nákup, pomalu začínám skupovat ty láhve domů, tak jsem zvědavá, jak to uvezu. No snad nějak jo, a hlavně to přežijou. Večer se už nic zvláštnho nestalo, takže není o čem psát.

den 86- středa 24.11.2010

25. listopadu 2010 v 21:20 | myself |  Francie sladká?
Ve středu jsem byla dobře naladěna, asi pozůstatek dobře vykonané práce v úterý a navíc už se nenechám schízovat tím, že nestíhám... navíc nám došel tekutý dusík, takže jsem nemohla pokračovat v rozvrhované práci aa tak jsem si vymyslela jinou činnost. Navíc obnášela pěknou barvičku- zářivě oranžovou, tak mi to ten optimizmus nevzalo, ba naopak. V poklidném duchu uplynulo i odpoledne až byl čas vyrazit na fráninu, kde po nás paní vůbec nechtěla domácí úkol, asi se na to příště vykašlu.. to už bylo po několikáté... ale za 14 dní budeme mít nějaké porozumění asi poslech tak jsem na to zvědavá.. musím víc špicovat uši v laborce, jinak nevím kde to naposlouchám... jo a taky mi pěkně hrabalo, bo jsem si na střídačku zpívala celý den intro od gumídků nebo grosmanovo závidím... nojo už se fakt těším domů... ale utíká to strašlivě... 2 týdny laborka, Paříž, prezentace na fráninu, prezentace na semik v čr, let domů, Vánoce... juch juch

den 85- úterý 23.11.2010

24. listopadu 2010 v 21:44 | myself |  Francie sladká?
Úterní rána jsou stále nic moc ale lepší než pondělní. Dopoledne se krásně přehouplo v odpoledne, přes hrozby nám k tomu svítilo sluníčko, prostě bylo hezky na světě.
V laborce mi to šlo nějak podezřele od ruky, o jsem skončila už asi o půl páté, jenže vzhledem k tomu, že normálně odcházím v 17:20 rovnou na fráninu, nemělo smysl chodit na kolej. Takže jsem využila toho, že mám s sebou slovníček a dělala jsem si výpisky z jedné francouzské dizertace. Večer pak francouzština, kde došlo k oznámení výsledků z minulého týdne... klepu si na rameno 79% je pro mne víc než uspokojujícím (chtěla jsem nad 60, i když potřeba bylo 30)... no pak kolej a už nic zajímavého se nestalo...

den 84- pondělí 22.11.2010

24. listopadu 2010 v 21:22 | myself |  Francie sladká?
Pondělní rána bývají těžká a nejen pro mě... Dopoledne groupmeeting, za 1č dní budu mluvit já, tak to abych si to pomalu začla připravovat... Pak normální prácička. Obídek- hranolky s masem. Vůbec hranolky jsou tu na výběr každý den, to bych od frantíků nečekala... Ale je fakt, že je to nejjednodušší , jen je šoupnout do friťáku a je to... Cestou z oběda do školy, se mi dostalo pozvání do Brna (prý abych poznala jak se pije na Moravě). No vzhledem k tomu, že kolejní osazenstvo tvoří z 80% moraváci, mám velmi mlhavou představu... Ale v Brně jsem pořádně ještě nebyla, a to je ostuda... No tentokrát jsem na to , že bylo pondělí a tudíž volný večer skončila brzo- asi ve tři čtvrtě na 6, ale chtěla jsem si ještě udělat úkol na fráninu a tak jsem odešla dřív.

den 83- neděle 21.11.2010

24. listopadu 2010 v 21:04 | myself |  Francie sladká?
Neděle by se dala popsat jednou větou. Prokecala jsem ji s Pavlouskem... ale ne neochudím vás aspoň o zevrubný popis. Dopoledne jsem dočetla 5.díl HP (beru to hezky na přeskáčku 7->5->6), pak jsem si k obědu udělala lečo ale bez těch našich bílých paprik to nebylo ono. A hlavně bez šumavy (tím myslím chleba). Odpoledne se připojil Pavlousek na icq a tak jsme řešily takovéty věci, které soukromě nazývám vyšší dívčí. Taky se u mě stavil Kuba, ale jen se mě ptal, jestli nevím kde bydlí Taka, ale rozhovor s ním mě přiměl na půlhodiny se zaibírat nějakou činností, čímž jsem předčila sama sebe a tudíž jsem pak mohla spokojeně pokračovat ve flákání se.

den 82- sobota 20.11.2010

21. listopadu 2010 v 19:48 | myself |  Francie sladká?
V sobotu jsme opět jeli na výlet s centrem mobility. Tentokrát naším cílem byli 2 města se svými hrady a sice Vitré a Fougeres. Až na to že bylo celkem lezavo a já děkovala své prozřetelnosti, když jsem do baťůžku šoupla mikču a rukavice v případě zimy. Ve Vitré nás rozdělili do 2 skupinek, bohužel jsem se ocitla v té horší s více povídavou paní, která byla příšerná a o každé věci co tam měli držela asi půlhodinovou přednášku. Lehce znechucení a hlavně zmrzlí jsme se dokodrcali busíkem do centra města, které jsme ale měli a 5 minut projité a tak jsme zalezli do kavárny na něco sladkého a teplého. Pak jsme se přemístili do Fougeres a tentokrát jsme měli štěstí. Paní průvodkně sice na nás mluvila velmi pomalu, takže jsme si přišli jak mateřinka na výletě, ale za to jsme ji fakt rozumněla každé slovo, ale hlavně se nezdržovala popisováním každé kraviny. Pak jsme měli asi hodinku na prohlídnutí města, kterou jsme beze zbytku využili. Do autobusu jsme se navrátili jako poslední s tříminutovou rezervou ale řidič byl očividně uspěchaný bo jsme zpátky do Rennes dorazili s 20 minutovým předstihem. Večer mě ještě Kája lákala na keltskou hudbu já jsem ale prohlásila, že si radši odpočinu a vážně uř v 10 jsem byla v pelechu a zavírali se mi oči.

den 81-pátek 19.11.2010

21. listopadu 2010 v 19:39 | myself |  Francie sladká?
V pátek se konala konference nesoucí název P.H.Dixneuf day. Jak mnozí tušíte, je to zasloužilý francouzský profesor, který je živoucí legendou díky spoustě publikací které napsal. Co netušíte ale je, že jeho jméno přeloženo do čj znamená 19 a proto se konference konala 19. listopadu. Myslela jsem si, že půjde o klasickou konferenci, kdy k nám budou sice hovořit špičky oborů, ale o chemie. Leč to jsem se mýlila, nejméně třetina přednášejících měla přednášku právě o prof. Dixneufovi a jejich přátelství a každý neopomenul zmínit datum jejich prvního setkání. Jelikož tato konference byla povinná pro magisterské studenty, přijala jsem jako satisfakci bufet, kávové přestávky i večerní koktejl. Ale začátek byl fakt zajímavý, 1. a 3. chemická přednáška mě tak zaujala a ranní káva tak nadopovala, že jsem byla schopná přemýšlet o tématu a někdy až moc. Taky jsem Marii (z Pákistánu), vysvětlovala kde leží Švýcarsko a co je to trojský kůň (ne pocitacovy virus, ale Odyseova past)- ano s přibývajícím časem opadával zájem a koncentrace. O obědové pauze jsem ale zamířila do laborky a změřila si aspoň jedno NMR. A to byla chyba, zaprvé z výsledku jsem nebyla vůbec moudrá, ale nebyl tam nikdo s kým bych to mohla zkonzultovat, zadruhé na mě nezbyl žádný sendvič a tak jsem se musela spokojit s uždibováním. Odpoledne mě už chemická část nezajímala a to větší zájem ve mě vyvolalávali biografické přednášky. Ono fotky ze 70. a 80. let jsou velmi zábavné. Ale z řád mých vedlesedících se nad tím nikdo nepohoršoval, dokonce mi přizvukovali. O třetí rauchpauze a po třetí kávě jsem se ale dala do hovoru se svými spolužáky, kteří si ze mě dělali srandu, páč mám ve zvyku přehnaně gestikulovat, a jelikož Muriel, která je tu mojí šefkou ale i naší profesorkou dělá totéž hned si to spojili , že má na mě takový vliv. Co mě ale překvapilo, že mnozí finišující mgr. studenti se dávali bez okolků do debaty s kapacitami oborů a domlouvalai se své PhD stáže... S Birte (němka, erasmačka) jsme se dohodli, že oni jsou fakt cílevědomí a horlivý...
Taky prof. Dixneuf dostal několik dárků- nejoriginálnější mi přišel amík co mu dal fotbalový dres s devatenáctkou na zádech a pak jeho fr. nejbližší spolupracovník co mu dal láhev vína v ročníku shodných s datem nejvyznamnejších událostí. Konference ale skončila o hodinu déle než měla a já, Birte i Simon jsme se shodli, že jsme strašně utahaní a že kvůli jedné sklínce se nevyplatí zůstat, tak jsme mezi prvními odešli. Já rovnou do krámu, bo jsem neměla co jíst a pak na kolej utahaná jak kotě.

den 80- čtvrtek 18.11.2010

19. listopadu 2010 v 21:12 | myself |  Francie sladká?
Ve čtvrtek jsem měla přednášku už od 8... A prvně jsme nezvládli probrat, vše co nám profesor vytisknul- nemá dělat pauzy a o nich vysvětlovat, pak nestíháme... Musíme se přiznat, že jsem zase zaperlila, bo profesor nevěděl anglický ekvivalent slova hautesse (výška) a i Simon se svojí francouzskou spolužačkou byli bezradní až se museli obrátit na češku :-D. Pak zas laborka a moje úspora času se projevila, že jsem šla na oběd v okamžiku, kdy jsem dala reakční směs do -80°C a melo se to hodku michat... a sla jsem i presto, že bylo sotva 12. Takže když jsem se vrátila, měla jsem akorát tak čas přidat kyanid a vyrazit na Damienovu obhajobu. Ta byla celá ve francouzštině, ale prezentaci jsem rozuměla (ať žijí obrázky, všetečné dotazy poroty byly horší). Až přijedu dom, musím na nějakou disertaci zajít, abych taky věděla jak to vypadá u nás... Tady mi to přijde strašně dlouhý... cca 2,5 hodiny prezentace + otázky ale výsledky byly asi za 10 minut. Pak se šlo slavit, nejprv na fakultě, ale zmizla jsem dřív ale sotva jsem si stihle hodit věci na kolej, už byl čas zas jít, protože jsem měla sraz s Shaem a ostatními cizinci od nás ze skupiny. Jako jediný francouzsky mluvící jsem byla ustanovena vedením, ale jelikož mám gůgl naštudovaný, do taverne de la marine jsme došli načas a v pohodě. Jaké bylo však překvapení, když jsme zjistila za a) že obsluha mluví anglicky b) že jsme první ( k bodu a podotýkám, že já jsem spustila ve fj, ale pak jsem udělala překlad do aj pro ostatní a čišník přepnul na aj). Tak jsme počkali venku. Postupně všichni přišli a i přes počáteční zmatky- 23 lidí, jsme se všichni usadili a dostali předkrm, který jsme si zamluvili (obsluha měla kopii seznamu a když pochopila, že si buď nepamatujeme nebo neznáme co jsme si dali volali jménama :-D). Sranda taky byla, že vzhledem k probíhajícím konferencím ve stejné restauraci byli špičky organokovové chemie :-D. Jako předkrm jsem měla listové těsto s cuketou, sépijkama, pikantním salámem a vedle krevetka. Jelikož to byla moje seafood premiéra nerozpakovala jsem se zeptat jak se to jí.. a kupodivu mi to chutnalo :-). No za hlavní chod následoval losos na fenyklo-bramborovém pyré s pomerančovou omáčkoua dezert čokoládový nedopečený muffin s vanilkouvou omáčkou. Všechno vypadalo fakt luxusně (malá porce na velkém talíři). Ale pochopila jsem kouzlo sytosti, páč už po předkrmu jsem myslela že se do mě nic nevejde. K tomu nějaké to víno... Pak ještě káva a degustatif... No skončili jsme kolem půlnoci a že se půjde ještě na skleničku, tp jsem ale s díky odmítla, páč jsem byla groggy a navíc v pátek mě čekala povinná účast na konferenci.. Ale Lucie mě zavezla autem až ke kolejím, takže jsem dorazila asi o půl jedné, takže jsem měla před sebou asi 7hodin spánku což je pro mě málo...Navíc jsem míchala bílé a červené a to se nemá, ale dobře to dopadlo ;-)

den 79- středa 17.11.2010

19. listopadu 2010 v 20:54 | myself |  Francie sladká?
I přes státní svátek jsem šla do školy z vesela... My jsme zas měli volno minulý týden, tak se to tak nějak srovná... Navíc návat domů se opravdu blíží mílovými kroky, takže není čas ztrácet čas... Tohoto hesla jsem se držela i v laborce, takže jsem oběd zas vzala jak z rychlíku... Hned po o jsem totiž měla přednášku, která spočívala v hodině a půl opisovaní mechanizmů syntéz, budu na to muset juknout abych to vstřebala... popsat 6 stránek vzorečkama bez přemýšlení je nic moc... Večer zas na fráninu, kdy jsem byla totálně neschopná páč jsem byla tak utahaná, že každé slovo vyloženě bolelo... Ale jedno pozitivum to mělo, Marcos (španělský spolužák) si na všechny vzal mail, s tím že bychom mohli jít někdy do restauračky, než nám cirefe skončí. Taky dneska byla první prezentace (musíme mluvit 5 minut na námi zvolené téma) a Uve nasadil těžký kalibr v podobě francouzsky psané knihy o rozdílech francouzštiny marocké a francouzské... moc jsem tomu nerozumněla, ale jsem si jistá, že já si vyberu něco jednoduššího (na polku jsem zanevřela, nevím o ní skoro nic a uvažuju mezi skautingem a autismem, tématy na které jsem schopná se bavit dny česky, anglicky hodiny a francouzsky by to mohlo na těch 5 minut vyjít :-D). Pak už kolej, skype, sprcha, postel... páč ve čtvrtek mě čekal náročný program

den 78- úterý 16.11.2010

19. listopadu 2010 v 20:45 | myself |  Francie sladká?
V úterý jsem byla od rána pěkně utahaná, navíc zaútočila zima. Ehm tedy typické podzimní počasí...Ale v laborce bylo příjemně... Cestou do školy jsem potkala zase svého indického spolužáka, který mi sdělil, že mám ve středu hodinu. Ještě že tak :-D. No v laborce všechno jak po másle, pauza na oběd, už si ji dobrovolně zkracuju na cca hodinu, páč nestíhám, nestačím... No a chvilku po páté byl čas vyrazit na fráninu. Cestou jsem si ještě opakovala slovíčka (kartičkový systém je vážně důsledný) a profesorka se zajímala, ale i když umí polsky tak jí ta čeština přišla bizardní, holt na naše háčky jen tak někdo nemá. Písemka docela ušla, časy jsem dávala jako vždycky dle svého jazykového cítění, pak jsem si nemohla vzpomenout jak se řekne ztráta a návrat, ale jinak jsem si vzpomněla na všechny slovíčka, teď i doufat že jsem tredila správně člen a rod. Třešničkou na konec byl motivační dopis, ale vzhledem k tomu, že jsme byli upozorněni, tak to šlo. Jakmile jsme dopsali písemku, mohli jsme jít, takže jsem přišla na kolej asi o půl hoďky dřív než normálně. No ale stejnak bylo 11 než jsem byla připravena zalízt do pelechu a navíc se minějak špatně usínalo... takže ta malátnost se mě držela furt

PS: při dni 77 jsem vás zapomněla informovat, že jsme s Pepčou svorně spočetli že už jen 33 dnů, z čehož měla ohromnou radost Pavlousek, takže ten počet dní strávených tady do Vánoc bude pěkně kulatý... rovná 110 ;-).

den 77- pondělí 15.11.2010

16. listopadu 2010 v 20:49 | myself |  Francie sladká?
Pondělí se nechtělo z pelíšku ale muselo se. Navíc s vědomím, že mě čeká dlouhý den. Nějak mám pocit, že nestíhám, zmnožujou se mi hodiny a tak není čas ztrácet čas. Ráno seminář, tentokrát jsem tomu moc nerozumněla (arabský přízvuk v kombinaci s těžkou chemií), takže vás nemám o co obohatit... Pak pondělní rituál mytí skla a než se člověk rozkouká už byl čas na oběd. Ten jsem taky vzala jak z rychliku... Holt laborka... Taky za mnou přišel Damien, který ve čtvrtek obhajuje svou disertaci a hned potom jdem do restaurace, že si mám vybrat co budu jíst. jak jsem spatřila jídelní lístek (taverne de la marine= mořská restaurace), prohlásila jsem že teda budu potřebovat překlad, páč z rybek a jiných vodních živočichů znám francouzské slovíčko jen pro lososa, tuňáka, kapra a hřebenatky :-D. Což se ukázal jako oříšek, tak jsme to pojali stylem fish, not fish :-). No jsem na to zvědavá, zvlášť když jsem to pořádně ještě nikdy neochutnala. Odpoledne uteklo závratným tempem já byla ještě po 6 v labu a šla jsem měřit NMR, ale nějak se to seklo, takže o mě měli strach a chudák Aude musela čekat až se vrátím- nejsem natolik svéprávná abych měla klíče od labu... takže jsem na kolej dorazila úplně mrtvá asi v 7 s 10 nepřečtenými maily, na které bylo třeba odpovědět a spoustou dalších restů... ale v 11 se mi už zavírali oči, tak jsem zamýšlenému opakování slovíček moc nedala...

den 76- neděle 14.11.2010

16. listopadu 2010 v 20:42 | myself |  Francie sladká?
Jak já umím ty neděle držet krásně odpočinkové. Nejprv je třeba pořádně se vyspat,což když se díky čtení ponocuje, se odehrává kolem 11. Tudíž dopoledne nemělo už smysl předstírat nějakou práci, ale přeci jen jsem si vytvořila kartičky se slovíčky apodobné výpisky. Zvládla jsem u toho partičku i stardance, takže zas tak žhavý to nebylo. Odpoledne se mi zachtělo se projít, protože konečně zas vykouklo po týdnu sluníčko... Vyrazila jsem do centra, kde se měl konat salon de gastronomie. Jenže jsem zjistli, že oproti informacím na netu se tam platí vlezný a jelikož jsem si myslela, že půjde o něco podobného, což jsem již ve větším absolvovala na výstavišti, nechala jsem to plavat. Jenže ostatní obchody byly zavřené a jen tak courat městem se mi nechtělo, Tak jsen zas jela zpátky na kolej ale za ty 2 cesty busem jsem se naučila nejvíc. Jsem totiž z Phy zvyklá učit se v MHD. CHtěla jsem jít brzo spinkat, ale nejenže se mi po 4 dnech nemusení brzo vstávat, nechtělo, navíc jsem o kámarádovi prohlásila, že jsem si myslela, že je pako, a ono se to dotklo jeho mužské ješitnosti a já měla co vysvětlovat :-D. Ještě, že nečte tenhle blog...

den 75- sobota 13.11.2010

14. listopadu 2010 v 18:41 | myself |  Francie sladká?
Při uvědomění, že už mi nezbývá tolik času na návštěvu kulturních institucí v Rennes. Tak jsem byla rozhodnuta, že teda tento víkend to napravím. Ale venku dost pršelo, tak jsem vyčkala až do odpoledne. To jsem vyrazila do města, kde jsem koupila vánoční dárky babičkám, holkám ze skautu a sobě dvoje takový ty rukavičky 2 v 1 (bezprste s palčáky). Pak jsem teda šla do bretaňského muzea, ale bylo to tam moc pěkný. Nejvíc se mi líbilo, že je cestou dost takových interaktivních mapek, které ukazují různá historická období. Nejdepresivněji ale na mě působila část exhibice s Dreyfusovou aférou, až jsem musela pak na koleji vyhledat o čem to vlastně bylo. Ze školy jsem si pamatovala, že to bylo něco s antisemitismem a že do toho byl zapojený nějaký náš prezident, tuším Masaryk. Navíc byla zrovna výstava nějaké francouzské návrhářky z konce minulého století, ale teda ta moda mě nijak zvlášt neuchvátila- však sami skoukněte fotky. Musím ještě zajít do muzea vědy někdy a ještě je tu muzeum pěkných umění, ale to si možná nechám ujít, když se mi v paříži povede louvre a musee d'orsay. Takže sobotu hodnotím kladně, navíc jsem si stáhla na čtení Harryho Pottera, abych si to před filmem osvěžila, tak jsem ho zhltla za den :-D. Magor, co šel spát ve 3 ráno.

den 74- pátek 12.11.2010

14. listopadu 2010 v 18:33 | myself |  Francie sladká?
Pátek první regulérní pracovní den a já nesměla do laborky, páč mě neměl kdo hlídat... Ale i tak jsem nezakrněla, po ránu jsem se psala na psaní reportu pro školitele. Pak jsem si uvědomila, že nám posílali ze školy email ohledně změn v rozvrhu právě na pátek. Tam jsem zjistila, že od 10:30 je nějaká zahraniční přednáška, ale vzhledem k tomu, že jsem v zápalu práce poprvé koukla na hodinky v 10:28, jsem tam nešla. Vyrazila jsem ale do knihovny, obnovit si vypůjčku knížek a vytisknout pár potvrzení- letenka, apod. Nastal zádrhel kdy jsem tiskla 3 papíry a vyjel jen jeden, tak jsem šla za paní na recepci, s tím že se domnívám že v tiskárně není papír, ten paní doplnila leč nepodařilo se nám přinutit tiskárnu, aby znovu vytiskla mé již 2 zaplacené papíry, tak jsem si je holt vytiskla znova. Ještě jsem našla jeden článek, kterej sem potřebovala na psaní toho reportu. No shrnuto jsem došla krátce po 12 na pokoj a chvilku se zas věnovala psaní, pak už byl čas na oběd, na to že byl pátek a skoro jedna tam bylo strašně moc lidu. Po obědě jsem zas kombinovala chvíle psaní a flákání ale pak už jsem šla na přednášku. Birte se podivovala co tam dělám 20 minut před začátkem. Jenže to je právě ten profesor, který s oblibou začíná dřív. Aspoň jsem měla čas pokecat francouzsky se Simonem, takže aspoň k něčemu ten můj brzký příchod byl dobrý. Po přednášce jsem všem popřála pěkný víkend a další večer zůstala v klidu pokoje...

den 73- čtvrtek 11.11.2010

14. listopadu 2010 v 18:17 | myself |  Francie sladká?
No fakt nepsala jsem už od čtvrka, teda teda já to vedu:-). Jenže ve čtvrtek jsem se vzbudila pár minut před polednem, nojo už nejsem nejmladší a 2 večery venku za sebou se někde podepsat musí. Ale byl státní svátek, tak bylo lenošení povoleno. Já jsem se ale vydala na nákup. Koupila jsem si spoustu kravin, že, ale tak nevadí... nějak díky tomu, že letenky si platim z českého účtu mám na tom eurovým podezřele hodně pěněz :-D. Odpoledne ze mě nic kvalitního nevypadlo a večer jsem radši než zas na tah zalezla do pelechu a doufala, že to v pátek doženu ten dnešek.

den 72- středa 10.11.2010

11. listopadu 2010 v 14:27 | myself |  Francie sladká?
Středa byla pěkně uzívaná a ještě jsem v laborce chromila (strašně nudná činnost) a navíc to šlo hrozně pomalu... No ale přeskočím zas až k večeru. Na Cirefu nám profesorka řekla, že v rámci konce na konverzaci si musíme připravit 5 minutový monolog o čem chceme, zvažuju napodobit Klárku a povídat něco o české polce s názornou ukázkou... A taky jsme skoro celé 2 hodiny mluvili jen mi tak to bylo prima. Pak jsem jako každostředečně jela s klukama na kolej. Tedy nejprv nastal zádrhel- bo jsme uvažovali, že pujdem do města, jenže kluci chtěli nakoupit a já chtěla na kolej popovídat s našima a najíst se, před tím než někam půjdu. Tak jsme se rozdělili s tím, že si pak napíšem. Od našich jsem se dozvěděla, že už mají balík (to je rychlovka), a pro utišení Klárčiny zvědavosti posílala jsem takovou směs místních pochutin- rybičky, karamel, kaštanová marmeláda + pár věcí, které již nebudu potřebovat... Taky jsem taťkovi řekla, že tu používají v laborce horkovzdušné pistole, ale od jiné firmy, než kam on dodává součástky a poslala mu odkaz na jejich web, tak třeba bude i kšeft. No do toho mi psal Kuba, že asi za 15 minut jedou busem do centra... Tak jsem se připojila a ani se nestihla pořádně najíst. V centru jsme nejdřív zašli do baru, kde probíhal jazzový koncert, ale i když byla zpěvačka fajn, bylo tam plno lidu a draho, tak jsme šli na Rue de la Soife ("rü dla soif"=žiznivá ulice) a tam do jednoho baru, kde mají pivo za 3 eura. Já ale neměla chuť na pivo, tak jsem si dala koktejl, taky za 3, kterej byl slaďočkej a slaboučkej, ale to bylo přesně to co jsem chtěla. Pak už zavřeli a jelikož zavírají všechny ary zaráz utvořil se uprostřed ulice dvouproudý dav- který se tak různě vlnil popostrkoval, ani nevím jak ale nějak jsem vyvázla jak první a ostatní nikde, pak jsem zbystřila Káju a záhy dorazil Marek, ale Kuba s Takou nikde.. pomalu jsme tedy šli směr bus a ty dva naštěstí záhy dorazily. Ale zjistili jsme, že už žádný bus nejede- i přes čekající frantíci na zastávce a tak jsme zvolili pěší variantu. Sice bylo poměrně zima ale dalo se. Na pokoj jsem dorazila krátce po druhé a jakkoli jsem yla unavená, tou procházkou mě to přešla, takže jsem šla spát asi ve 3. Příště mi řekněte ať to nedělám takový blbosti jako jít ven 2x za seou, páč pak spím až do oběda a celej den ze mě nic kloudnýho nevypadne- ano ve čtvrtek tu je státmí svátek, takže jsem mohla klíďo spinkat.

den 71- úterý 9.11.2010

11. listopadu 2010 v 14:14 | myself |  Francie sladká?
Myslím, že mi nikdo nebude mít zazlé, když přeskočím přes laborku rovnou na francouzštinu. Tam nám profesorka řekla, že test je až příští týden. Juchů... Pak jsme dělali spoustu cvičení, dostali zas nějaký úkol a doporučení co si máme nastudovat, tak snad to nějak zvládnu. Potom už jsem mazala do pizzerie, kde jsme měli goodbye party s Wenting, která v sobotu odjíždí po 5 letech tady zpátky do Číny. Původně jsme byli domluvené, že se sejdeme na náměstí Republiky a půjdem spolu, ale napsala mi, že zabukovali restauračku už od půl osmé tak že se uvidíme tam. Ještě mi pak chudák volala, ale vzhledem k tomu, že končíme standartně ár minut po 8, tak jsem ji to nezvedla ale odepsala jsem ať je v klidu, že to zvládnu i sama. Jenže než jsem došla, bylo asi čtvrt na devět a nejzuřivější jedlíci už měli snědeno. Nicméně jsem měla hlad, takže na mě u výběru dezertu nemuseli ani čekat. Tentokrát jsme platili každý to co jsme snědli a pití nevim kdo platil. Pak jsme šli ještě v menším kroužku na pivo. Kde jsem zjistila, že místní neznají Petra Čecha, který tady tak před 5 lety odstartoval svou zářivou kariéru. Z toho jsem byla patřičně konsternovaná. Domů nás zase vzala Aude- asi bydlí někde tady, takže to bylo fajn. Ale i tak jsem přišla něco po půlnoci, takže jsem toho moc nenaspala.

den 70- pondělí 8.11.

11. listopadu 2010 v 14:06 | myself |  Francie sladká?
Pondělí ráno pro změnu group- meeting, už pomalu začínají docházet PhD studenti, kteří by mohli informovat o stavu své práce, tak začínám trnout, kdy bude řada na mě.
Pak už jen práce v laborce, oběd a zase laborka. Při cestě ze školy, jsem si vyzvedla na sekretariatu pohled, který mi došel od babičky a večer konečně sedla na fráninu, kterou jsme měli psát v úterý.