Leden 2011

příhody z nedávna

10. ledna 2011 v 21:01 | myself |  život s autistou
Nová rubrika má sloužit k popsání strastí i slastí soužití s autistou. Pepčovi byl diagnostikován dětský autismus a středně těžká mozková disfunkce v jeho 2 nebo 3 letech (mě bylo 8/9, bráchovi 9/10). Takže jsme byli dost staří na to abychom to chápali, ale dost dětští abychom to vzali jako součást našeho budoucího života a dál se v tom nerýpali. Autista vás často překvapí svým chápáním, zejména pak svou výcornou pamětí. Mnohdy z toho vznikají velmi vtipné historky.
Jako například tato:
V době mých lednových prázdnin doma, přišel Pepča ze školy (naučili jsme ho to, teď se jen čeká až ho s bráchou též naučíme chodit do školy) a jako obvykle se převlékl a šel si odpočnout k počítači. Po chvilce (kdy jsem uznala za vhodné, že je dost odpočatý a je čas na úkol), jsem to vzala přes obývák, kde jsem posbírala jeho svršky k němu do pokojíku, a říkam mu: "Kterej had se to tady svlíknul?" rádoby naštvaně. On se na mě podívá s andělským výrazem a udělá :"Sssssss". Na to já propuknu v smích, což se mu líbí, takže neváhá situaci zopakovat, uzme mi svršky z ruky a pohodí je na zem a říka něco ve smyslu kterej had. Já bystře pochytivši, že si chceme scénku zopakovat, seberu svršky a situace se opakuje i s oním smíchem. Poté jsou svršky složeny a uklizeny (mnou), ale jelikož se musím historkou pochlubit, tak je úkol o pár minut oddálen.
Nebo v den, kdy jsem odjížděla podruhé do Francie, jeli jsme tentokrát v rozumnou dobu (asi v 10) ale Pepča za mnou už v 9:15 přišel a říká: "Rozloučit se s tebou". Já na to odvětím: "Ještě je čas, aspoň půl hodiny". Na to nahodí rozladěný výraz i zakručení a pak prohlásí:"Musí spěchat na počítač". Ale s takovou jednoduchostí a upřímností až je to krásný. Takže se člověk ani nemůže zlobit, že ho vyměnil za stroj...

den 111- pondělí 10.1.2011

10. ledna 2011 v 20:47 | myself |  Francie sladká?
Takže jsem na skok v Rennes, přijela jsem bez potíží v neděli, ale den byl jen cestovní, takže pohoda. Zato dnes se mi dařilo. Nejprv jsem po cestě na nákup odchytla uklízečku a zeptala se jí na odstěhování, jestli jako musim odevzdat klic ve stejny den, co mi zkontroluje pokoj a odpoved byla zaporna... Juch juch... Dale jsem zasla na nakup do intermarche a muzu zas posilat balik dom (abych si nepriplacela na letisti, provezla jsem si do Francie krabici, bo postou je to levnejsi ;-) ) Pak jsem v laborce odevzdala ceske klenoty (pivo a Becherovku) a trochu sladkosti a "sla se ucit". Tedy domluvila jsem si ve 3 sraz s Maryou, že si to jako prodiskutujem.. a světe div se byla jsem u ní do 8 a většinu času jsme fakt řešili školu ( takovou přemíru úsilí jsem škole ještě nevěnovala)... Takže abyste věděli, mám se dobře ale za chvilku mě máte doma...

resumé

2. ledna 2011 v 0:14 | myself |  my private diary
Jaké lepší datum se hodí k bilancovaní nad uplynulm rokem, než- li nový rok. No možná ještě Silvestr, ale to i když jsem byla v klidu domova, nějak nevyšlo- zato účet na konci večera zněl- půl litra vína, 2 rumy, 3 jabka a završeno šampaňským. K tomu domácí pohoda a deskové hry (Česko, Svět a převeď název filmu). Ale zpátky k tomu loňskému roku. Nejprve bych chtěla vyzdvihnout úspěchy našich sportovců (zvláště pak kachně Rachně za skvělý gól doprovázený legendární hláškou a ledové princezně z Vysočiny), dále pak mým spoluobčanům, že i když volí levou rukou, že jich není tolik, abychom dopadli jak Řecko. Ano trochu jsem si dovolila parafrázovat novoroční projev našeho prezidenta, ale snad mi to v době bez cenzury projde.